Krizová pomoc: kdy ji využít a co od ní čekat

Krizová pomoc je určená pro situace, které se nedají odložit na příští týden. Není vyhrazená jen pro nejtěžší stavy a není nutné mít diagnózu ani objednání. Tenhle text shrnuje, jaké možnosti existují, kdy je použít a co od nich čekat.

Kdy je namístě krizová pomoc

Vždy při myšlenkách na ukončení života, při úmyslu ublížit sobě nebo někomu jinému a při pocitu, že situace nemá východisko. Dále po náhlé ztrátě, po nehodě nebo napadení, při akutní panice a při stavu, kdy člověk nedokáže zajistit ani základní fungování.

Platí zásada, že při pochybnosti je lepší se ozvat. Krizové služby posoudí naléhavost samy a odmítnutí pro malichernost se neděje.

Tísňová linka 155

Zdravotnická záchranná služba se volá při bezprostředním ohrožení života, tedy i tehdy, když si člověk ublížil nebo je v akutním nebezpečí. Volání je bezplatné a funguje i z telefonu bez kreditu.

Operátor situaci vyhodnotí, vede volajícího a v případě potřeby vyšle posádku. Kam patří které vstupy do systému, popisuje článek o tom, kam s akutním problémem.

Krizové linky

V Česku fungují bezplatné linky s harmonizovanými evropskými čísly. Linka 116 111 je určena dětem a dospívajícím, linka 116 123 je linka první psychické pomoci pro dospělé. Obě fungují nepřetržitě a lze je využít anonymně.

Hovor nemusí končit žádným rozhodnutím. Účelem je stabilizace, zorientování se v situaci a případné nasměrování na navazující službu. Řada linek nabízí i chat nebo e-mailovou formu pro ty, komu se hůř mluví.

Krizová centra a psychiatrické pohotovosti

Ve větších městech fungují krizová centra, kam lze přijít bez objednání, a psychiatrické ambulance s pohotovostní službou. Rozsah a otevírací doba se liší podle regionu, takže se vyplatí zjistit si nejbližší možnost předem.

Pokud si nejste jistí, kam patříte, zavolejte krizovou linku nebo na pohotovost; nasměrují vás. Zbytečná cesta na nevhodné pracoviště stojí čas právě v okamžiku, kdy ho je málo.

Co říct, když zavoláte

Není nutné mít připravenou řeč. Stačí říct, co se děje a jak dlouho to trvá, a odpovídat na otázky. Pokud jde o bezpečí, řekněte to na začátku; mění to postup hovoru.

Užitečné je uvést, jestli jste sami, jestli užíváte léky a jestli už jste někde v péči. Nic z toho není podmínka, jen to zrychlí orientaci na druhé straně.

Když voláte za někoho jiného

Je to legitimní a časté. Popište, co pozorujete a co vás znepokojuje, a řekněte, v jakém jste vztahu a co je vám o situaci známo. Nezavazujte se k tomu, že problém vyřešíte sami.

Pokud jde o bezprostřední ohrožení, nenechávejte člověka o samotě a volejte 155. Jak k blízkému přistupovat dlouhodobě, popisuje článek o tom, jak podpořit blízkého.

Co krizová pomoc neřeší

Nenahrazuje dlouhodobou péči ani terapii. Je to první pomoc pro akutní stav a jejím cílem je překlenout nejhorší chvíli a nasměrovat dál.

Na navazující péči je proto potřeba se objednat samostatně. Jak k ní vede cesta, popisuje článek o tom, kde hledat odbornou pomoc.

Připravte si to dřív, než to budete potřebovat

Uložte si čísla krizových linek do telefonu a poznamenejte si nejbližší krizové centrum. V akutní chvíli se špatně hledá a i pár minut navíc je zbytečná zátěž.

Pokud se ve vašem okolí někdo léčí nebo prochází těžkým obdobím, mějte tyto informace i za něj. Nejde o dramatizaci, ale o stejnou logiku jako u lékárničky.

Po odeznění krize

Akutní stav odezní, ale příčina zpravidla zůstává. Proto se hned po stabilizaci domlouvá navazující péče; kdo to odloží, ocitne se ve stejné situaci znovu.

Užitečné je sepsat si, co v krizi pomohlo a co ne, a s kým jste mluvili. Takový záznam se hodí odborníkovi při první návštěvě a šetří čas, který by jinak padl na rekonstrukci událostí.

Krizový plán pro sebe

Pokud se těžké stavy opakují, vyplatí se sepsat si v klidném období krátký plán: co bývá první signál, co pomohlo minule, koho oslovit a jaká čísla použít.

Plán se píše pro tu verzi vás, která bude ve špatném stavu a nebude schopná přemýšlet. Proto má být krátký, konkrétní a uložený tam, kde ho najdete i bez hledání.

Kam se obrátit podle situace

Linky jsou bezplatné a anonymní a volat na ně může i ten, kdo se bojí o někoho jiného. Právě tuhle možnost využívají lidé nejméně často, přitom je to nejrychlejší způsob, jak zjistit, co dělat dál.

Jak hovor probíhá

1. Stačí říct, že je vám těžko a že nevíte, co dál; není potřeba nic formulovat dopředu.
2. Uveďte, zda jste v bezpečí a zda jste sami.
3. Řekněte, co se stalo a jak dlouho to trvá.
4. Zmiňte, zda máte myšlenky na ublížení sobě a zda máte konkrétní plán.
5. Uveďte, jestli užíváte léky nebo jste v péči odborníka.
6. Domluvte si s operátorem konkrétní krok na nejbližší hodiny.

Konzultant nevolá nikam bez vašeho vědomí, pokud nejde o bezprostřední ohrožení života. Hovor lze ukončit kdykoli a lze zavolat znovu; opakované volání není na obtíž.

Co pomáhá v akutní chvíli

• nezůstávat sám, zavolat komukoli blízkému
• odstranit z dosahu prostředky, kterými by si člověk mohl ublížit, včetně léků
• zpomalit dech, delší výdech než nádech
• chladná voda na obličej nebo na zápěstí
• krátká procházka nebo jakýkoli pohyb
• odložit zásadní rozhodnutí na později
• vyhnout se alkoholu, který stav zhoršuje

Cílem není krizi vyřešit, ale přečkat nejtěžší hodiny a získat čas na pomoc. Akutní stavy mají tendenci kolísat a to, co se v nejhorší chvíli jeví jako neřešitelné, vypadá po několika hodinách jinak.

Jak mluvit s člověkem v krizi

• zeptat se přímo, zda přemýšlí o tom, že by si ublížil
• nezlehčovat a nevyvracet, co říká
• nenechávat ho samotného, dokud není v bezpečí
• odstranit z dosahu léky a nebezpečné předměty
• nabídnout doprovod k pomoci nebo společné zavolání na linku
• neslibovat mlčení, pokud jde o bezpečí
• zůstat věcný a klidný, i když je situace naléhavá

Obava, že přímá otázka na sebevraždu člověka navede, se nepotvrdila. Opak bývá pravdou: otevřená otázka uleví a umožní mluvit o tom, co člověk nese sám.

Po krizi

Když nejhorší chvíle pomine, není to konec; právě období po krizi je čas domluvit dlouhodobější pomoc. Pomáhá objednat se k odborníkovi během dnů, ne týdnů, informovat praktického lékaře a domluvit s blízkými, jak poznat zhoršení a co v takové chvíli udělat. Užitečné je sepsat si krizový plán s konkrétními kroky a kontakty, dokud je situace klidná.

Kdy volat a kdy jet

Zásada zní: čím konkrétnější je plán a čím dostupnější prostředky, tím rychlejší musí být reakce. Při pochybnostech platí, že je lepší zavolat zbytečně.

Shrnutí pro praxi

• při ohrožení života volat 155 nebo 112
• krizové linky jsou bezplatné, anonymní a jsou i pro blízké
• stačí říct, že je vám těžko; formulaci pomůže najít konzultant
• v akutní chvíli nezůstávat sám a odstranit nebezpečné předměty
• po krizi domluvit dlouhodobou pomoc během dnů, ne týdnů

Co linky nejsou

Nejsou to poradny pro jednorázové informace ani náhrada terapie. Fungují jako první pomoc v obtížné chvíli a jako rozcestník k další péči. To ale neznamená, že je nutné volat až v nejhorším; zavolat lze i tehdy, když si člověk jen neví rady, co dělat dál.

Psaná forma kontaktu

Kromě telefonu nabízí řada služeb chat nebo e-mail, což vyhovuje lidem, pro které je mluvení obtížné, a dospívajícím. Odpověď v chatu bývá rychlá, e-mail pomalejší, takže pro akutní stav se hodí telefon nebo osobní kontakt. Výhodou psané formy je, že si člověk může text připravit a nechat si odpovědi zpětně přečíst.

Co si připravit předem

Pokud víte o sobě nebo o blízkém, že se krize mohou opakovat, vyplatí se mít čísla uložená v telefonu, sepsaný krizový plán a domluvené, kdo přijede. Užitečné je také vědět, kde je nejbližší psychiatrická pohotovost a krizové centrum a v jakém režimu fungují. V akutní chvíli na hledání informací není prostor.

Kdy hovor nestačí

Telefon je první pomoc, ne řešení. Pokud se stav opakuje, pokud přetrvává týdny nebo pokud člověk nedokáže zajistit vlastní bezpečí, je potřeba navázat péči. Konzultant s tím obvykle pomůže a doporučí konkrétní pracoviště; právě tenhle přechod od jednorázového hovoru k pravidelné péči je nejslabší místo celého systému, takže se vyplatí se na něj ptát.

Časté otázky

Kdy volat 155 a kdy krizovou linku?

Linku 155 při bezprostředním ohrožení života, tedy i po sebepoškození nebo při akutním nebezpečí. Krizovou linku při psychické krizi bez bezprostředního ohrožení.

Jsou krizové linky zpoplatněné?

Linky s harmonizovanými evropskými čísly 116 111 a 116 123 jsou bezplatné a fungují nepřetržitě.

Můžu volat anonymně?

Ano. Anonymita je běžná součást krizových linek a není podmínkou uvádět jméno.

Musím vědět, co říct?

Nemusíte. Stačí popsat, co se děje a jak dlouho to trvá, a odpovídat na otázky. Jde-li o bezpečí, řekněte to hned na začátku.

Můžu volat kvůli někomu jinému?

Můžete a je to časté. Popište, co pozorujete a v jakém jste vztahu. Při bezprostředním ohrožení volejte 155 a člověka nenechávejte o samotě.

Je krizové centrum totéž co pohotovost?

Nikoli. Krizová centra přijímají bez objednání a zaměřují se na psychickou krizi. Rozsah a doba se liší podle regionu.

Nahradí krizová linka terapii?

Nenahradí. Je to první pomoc pro akutní stav; navazující péči je potřeba domluvit samostatně.

Co když se mi hůř mluví?

Řada služeb nabízí chat nebo e-mailovou formu kontaktu, která funguje stejně jako telefonát.

Tento text je součástí rozcestníku Duševní zdraví, který propojuje hranici běžné zátěže, úzkost, spánek, cestu k odborné pomoci i krizové možnosti.

Kdy volat 155 nebo 112?

Při bezprostředním ohrožení života, po sebepoškození nebo při intoxikaci.

Kdy volat a kdy rovnou jet?

Při konkrétním plánu sebevraždy nebo po sebepoškození se volá 155; bez plánu poslouží linka nebo krizové centrum.

Co dělat po odeznění krize?

Domluvit dlouhodobou pomoc během dnů a sepsat si krizový plán, dokud je situace klidná.

Co když nevím, co říct?

Stačí říct, že je vám těžko. Konzultant povede rozhovor dál.

Zavolá někdo záchranku bez mého souhlasu?

Jen při bezprostředním ohrožení života.

Kam mohou volat děti a dospívající?

Na linku bezpečí 116 111, která funguje nepřetržitě.

Co dělat do příjezdu pomoci?

Nezůstávat sám, odstranit nebezpečné předměty a léky, zpomalit dech.

Pomůže alkohol na uklidnění?

Nepomůže, stav zhoršuje a zvyšuje riziko.

Zdroje

• Linka první psychické pomoci
• Linka bezpečí pro děti a dospívající
• Opatruj.se: kde hledat pomoc
• Národní ústav duševního zdraví

Obecný vzdělávací text pro dospělé čtenáře, nikoli lékařská rada ani náhrada odborné péče. Při bezprostředním ohrožení života volejte 155.